Flora tajgy

Na jih od arktické tundry obepíná severní polokouli široký pás lesů. Tento velký severský les, známý pod ruským názvem "tajga", je největším lesem na světě. Slovo tajga je burjatského nebo snad mongolského původu (tajgaa) a doslova se může přeložit jako horský prales nebo horský tmavý (hustý) les. V Severní Americe stejně jako v Euroasii ho většinou tvoří jedle, smrky, borovice a modříny. Směrem k jihu ustupuje tajga lesům smíšeným nebo v sušších oblastech travnatým pláním a pouštím.

V severských lesích panují drsné životní podmínky. Teploty hluboko pod bodem mrazu jsou v zimě běžné a většina spodních vrstev půdy nerozmrzne po celý rok. Srážky jsou velmi chudé, pouze asi 50 centimetrů za rok. V důsledku malého odpařování je však země po celé léto prosáklá vodou. Rozklad probíhá v těchto podmínkách velmi pomalu. Pod velmi hustým porostem stromů leží na chudé, promáčené, kyselé půdě pokrývka spadaného jehličí. Navzdory nepříznivým podmínkám se zde jehličnanům daří.

Rostliny typické pro sibiřskou tajgu a jejich životní strategie
Tajgu můžeme členit na tajgu tmavou a tajgu světlou. Tajga tmavá se vyznačuje hlavně jehličnatými lesy. V západní části tajgy je teplejší a vlhčí podnebí a rostou tam převážně smrky. Ve střední části jsou to modříny a na východě dominuje borovice černá. Jehličnaté stromy (kromě modřínu) mají jehličky po celý rok, tím dochází k neustálému přísunu živin. Jehlice mají úzký tvar, jež je výhodný při silném větru, zatímco kožovitý a voskový povrch brání vysýchání a nadměrnému odpařování vláhy. Přírodní látky v jehličkách chrání před zmrznutím. Modříny jehlice během zimy shazují a ztráta vláhy odpařováním je minimální. Jehličnany mají mělký, do široka rozvětvený systém kořenů, který sbírá vláhu ze širokého okolí. Živiny vstřebávají především na jaře, kdy rozmrzá tenká vrstva půdy. Vzduch mezi jehličkami a větvemi vytváří kolem každého stromu tepelnou izolační vrstvu. Stromy rostou blízko u sebe (třeba u smrku bývá na 80 m2 12 stromů), tím vytváří tepelnou izolaci. Kuželovitý tvar stromů (třeba jedle, smrk) zajišťuje sklouzávání sněhu (sníh nezatěžuje větve). Dochází k maximálnímu využití světla díky kónickému tvaru stromu . Sukénky jehličnatých stromů zachycují sluneční teplo odrážené od sněhové pokrývky. Také opadané jehličí vytváří tepelný koberec. Jehličky se pomalu rozkládají díky kyselosti půdy a nepříznivému klimatu. Půda tu není na živiny moc bohatá, ale jehličnany nejsou náročné.
Pojmem tajga světlá označujeme tagu s listnáči opadavými v zimě. Listnaté stromy v tajze mají drobné listy a rostou tu hlavně břízy, osiky, otužilé olše a vrby (nejsou moc vzrostlé), a to hlavně při potocích a stojatých vodách.
V létě se tu můžeme setkat i s nejrůznějšími bylinami. Najdeme tu také maliny, brusinky, borůvky, klikvu a střemchu., různé houby a česnek hadí.
Pro zajímavost:
z knihy Tajemství tunguzského meteoritu od Borise I. Vronského - "Ve zdejší tajze toho mnoho nekvete. Rojovník, zimolez, nafialovělé květy hrachoru, růžový šípek, jasně oranžové květy lilie zlatohlavé - a to je všechno. Zato jahodníku se tu daří a suchá vyvýšená místa jsou pokryta zelenými keříky brusinek. Na slunných místech roste vlochyně a u vody červený i sladký černý rybíz."

Co znamená pro život tajgy požár?
V celé severní Asii vznikají často rozsáhlé lesní požáry. A kdo jsou viníci? V letním žáru dochází někdy i k samovznícení jehličí plného pryskyřice, jindy zapálí blesk, ale velmi často jsou to lidé. V povodí Bajkalu bývají lesní požáry registrovány každý rok a často zničí i tisíc kilometrů staleté tajgy. Jsou opravdovou pohromou, černé sloupce dýmu se rozprostírají nad lesem a stoupají k nebi. Vítr ještě oheň podporuje. Tajga je vlastně produktem těchto požárů - skládá se z lesů v různých sukcesních stádiích po takových katastrofách. Na spáleniskách vyrůstají nejdříve listnaté porosty, zejména bříza a osiky, teprve později jsou v sukcesi nahrazeny jehličnany.
Pro upřesnění:
Sukcese - střídaní společenstev v časovém sledu, soubor kvalitativních změn, které prodělává společenstvo na určitém místě. Je podmíněna změnami faktorů prostředí, např. změnami půdy, klimatu, vlivy biotickými. Konečné stadium sukcese se označuje jako klimax.

Použitá literatura